O mně
Poznejte mě blíže
Jako dítě jsem hltala pohádku Želvy ninja a novinářku April. Tím, že jsem vystudovala o řadu let později žurnalistiku a naskočila hned do rozjetého mediálního vlaku, který nikdy nezastavuje, se mi vlastně splnil tajný dětský sen.
Vše začalo v rádiu...
Hned po škole jsem nastoupila jako zprávařka do Hitrádia Apollo v Olomouci a zároveň jsem externě přispívala do redakce sportu ČT. Následně jsem vyhrála konkurz na reportérku zpravodajství České televize – regionálního studia v Olomouci. Od té doby byla zprávařina mým denním i nočním chlebem. Kdo to nezkusí, neví. Je to fakt náročné. Mi se stalo zpravodajství náplní celého života. Na pár let jsem pak pracovala také pro Prima FTV, ale po mateřské jsem s radostí přijala nabídku opět se vrátit do veřejnoprávní televize.
I mě ale život zastavil
V roce 2018, tedy po 11 letech na televizních obrazovkách, jsem si vybrala zdravotní volno a věnovala se hlavně sobě a své dceři. Zjistila jsem, že už nechci, aby můj život řídily zprávy, editoři, výkyvy počasí nebo politické scény. Bylo načase jít dál. Díky podpoře rodiny jsem mohla začít v jednatřiceti letech úplně od nuly. Založila jsem si svou firmu a začala se věnovat moderování a PR. Že z toho bude až taková závislost, to jsem netušila. Moderuji, mediálně zastupují hned několik úžasných projektů a tu svou milovanou ČT jsem si taky nechala, ale s trochu jinou tvůrčí skupinou.
Do všeho jdu naplno
Svou práci bych nemohla dělat bez plného nasazení a fascinace, bez radosti a úsměvu. To vše je podle mě nutné, abyste jakoukoliv práci dělali dobře. A já bych nikdy nedělala práci, kterou bych nebyla pohlcena, o které bych nebyla přesvědčena. Je to výsada? Ano, ale je to i vědomá volba. Nebylo to lehké, zaučovat se po nocích, sama s dítětem na rukou, zase si dělat nové pracovní kontakty. Ale teď vím, že vše, co jsem od té doby změnila, bylo k lepšímu anebo ještě lepší bude. Užívám si tu cestu a každý další krok a posun v mé práci mě baví.
Vše o jednotlivých projektech najdete v dalších sekcích na mém webu.
Jaká jsem jako Zuzana Glacová?
Holka polsko – česká a nestydím se za to. Asi blázen, snílek, střeštidlo, lump, ale i pečlivka. Máma, která je parťák do nepohody.
Máma, dcera, sestra, kamarádka, teta, která dělá sice milion věcí, ale všechny poctivě a s plným nasazením. Miluju výzvy a někdy mám horkou hlavu a jindy si věci strašně moc beru a prožívám. Za to vše se mám ale ráda, a to vše jsem holt já. Měnit se nehodlám. Miluju hudbu, vůni knih, jídlo, miluju kávu, pivo a slaný karamel. Miluju hory, čím dál víc. Tam jsou mé kořeny a tam tak nějak patřím. Z toho mediálního chaosu a tlaku se chodím rozdýchat právě na kopce. Dokonce jsem nad nimi díky skvělému učiteli paraglidingu létala. Miluju vodu. Miluju prostě živly a miluju lidi, kteří to mají stejně. A fascinují mě lidé vyrovnaní a tiší. S pokorou je sleduji a obdivuji. Já asi potichu nikdy nebudu. Pardon jako.
A moje sny a cíle?
Plním si je každý den. Díky své dokonalé malé já bytosti, mé dceři Amálce. Díky práci a lidem, které kolem sebe mám. Proto se říká, že je jedno kde jste, ale s kým tam jste.
